Stařec
Jak je život krátký,
pomyslí si stařeček.
Vzpomíná na své mládí.
Po tvářích se mu koulí několik slziček.
Tiše sedí na svem stařičkém křesle u okna.
Pozoruje lidi ,spěchající kamkoliv.
on nespěchá.
Čas mu plyne pomalu.
Den za dnem se vleče,
nic mu vlastně neuteče.
Už není co.
Je to rok co zemřela mu jeho milovaná.
tolik let spolu prožili.
Byla to jeho vyvolená,
hned jakmile se spatřili.
Teď již však není.
Opustila ho a nechala tomuto světu napospas,
kde samotnému pomalu plyne čas.
Cítí se bez ní tak bezradný!
Chci za tebou má drahá!!
Jsem bez tebe tak nešťastný!
Tiše sedí ve svem křesle stařičkém.
Najednou zvláštní pocit se mu prolíná srdíčkem.
Pocit klidu,uvolnění a smíření.
Je sladce unaven a usíná.
Ani netuší ,že už to bude věčné snění.
Se svou milovanou se opět shledal
a už nikdy nebudou odloučeni.
Zemřel se šťastným úsměvem na rtech.
Se svoji vyvolenou spojili se navždy
a z jeho úst vyšel poslední vzdech.
Smrt nemusí být vždy utrpení
pro někoho je to štěstí a ulehčení.
Komentáře
Přehled komentářů
děkuji......napadlo mě to když jsem koukala na nějakou inscenaci s Vlastimilem Brodským....nevím proč v tu chvili mě přepadla taková lítost nad osamocenými starými lidmi
...
(xVera.N, 10. 10. 2008 17:11)Teda Luci je to tak krásný až mi jde z toho mráz po zádech
pro Věrku
(Pam, 10. 10. 2008 19:31)